Proč nejlepší funkce vznikají až při provozu
Největší chyba je nepřiznat chybu. Při plánování webu je nutné zohlednit spoustu aspektů. Od textu, grafiky, struktury, celkového UX až po předpokládané reakce uživatelů. Do hlavy lidem však nikdo nevidí. A v podstatě má webdesigner dvě možnosti - buď bude vědma, nebo bude mít obrovskou kliku a trefí se do černého. Obojí je ale tak trochu sci-fi.
Vědmy totiž webdesign nedělají. Uvidíme, jestli si to Jolanda nerozmyslí, ale trh na ní ještě není připraven. A trefit se do černého lze, ale ne vždy. Jednou z deseti, možná.
Tvorba tzv. person je důležitá, ale skutečné lidi nenahradí
Honza slíbil, že na toto napíše antitezi (včetně článku), která je i podle mě namístě.
Persony jsou prototypy vašich návštěvníků na webu. Četl jsem spoustu článků, kde se personami zabývali extrémně detailně a na základě toho vyrobili web. Jenže to v praxi fungovalo na slabých 30%. Je to jednoduše tím, že ani špičkový psycholog vám do hlavy nevidí. Dobrá zpráva je, že vy mě také ne, takže je to fér.
Persony jsou dobré ve fázi plánování, ale kvalitní výsledek přinesou zřídka. Mnohem větší službu udělá ostrý provoz. Otázkou je, jak moc se bojíte o svojí reputaci. Takže máte opět dvě možnosti, tentokrát reálné.
a) Ladit web za provozu - testovaný projekt už musí být funkční a vývojáři musí reagovat promptně, ideálně hned
b) Testovat web na vzorku respondentů - riskujete zkreslení, způsobené jedinci ve vzorku, viz volební průzkumy
Podle nejlepšího vědomí a svědomí doporučuji variantu a)
Je to jasné, díky PPC kampani nebo SEO získáte na web cílovou skupinu lidí. A pro ty to musí fungovat nejlépe. Těžko otestujete web s nářadím na zdravotní sestře. Ona si totiž není zvyklá kupovat vrtačky a rozbrusy. Může vám říct, co se jí líbí, ale vrtačku u nich doma stejně kupuje manžel.
A nyní můžeme provést laboratorní testy
Vezmeme si příklad, kterého jsem si všiml u některých nových projektů, svoje nevyjímaje.
Máme cílovou skupinu - pes. Požadované CTA na webu představuje kost. Původně to měla být myš a sýr, ale myši raději maso. A navíc nemám autorskou ilustraci myši :-)
Netýráme zvířátka, takže chceme, aby pest kostičku dostal. A může to kdykoliv vzdát, nějakou odměnu stejně dostane, což představuje odchod na Google.
V obrázku máme jednoduché schéma prostupu webem k objednávce. A, B a C představuje typ služby nebo produktu a D, E, F představuje možnosti nákupu. A, B a C si můžete představit jako variantu, kterou nelze rovnou objednat, D a F představuje neklikatelnou možnost objednávky (telefon, formulář). E je pak jasný způsob objednávky.
Je to jako Vaše kliky. Projdu B do A, pak se musím vrátit do B, abych mohl mrknout na C. To samo o sobě je už docela protivné. Než se dostanu ke kostičce, můžu zabloudit na D nebo F. Opět šikana uživatele.
Řešení problému může vyžadovat extra programování
Abych pružně změnil A na C, musím mít tuto možnost například v košíku. Stejně tak musím mít i možnost B. To samé platí u objednání, pokud si má formulář pamatovat můj výběr, samo se to neudělá.
V druhém obrázku jsou všechny cesty otevřené. Akorát si musíme dát pozor, aby nás nějaký prvek stále navigoval, jinak může pejsek chodit dokola v prvním kruhu.
Příklad je přehnaný, ale podstata je jasná
Určitě nenastane takový problém u jednoproduktové stránky s kontaktním formulářem. Řešíte-li však web, kde prodáváte například hotový nábytek, objednávku na míru a ještě umožňujete dotazy výrobci i ke konkrétnímu produktu, je potřeba občas popřemýšlet, jak zákazníka nezmást, nenaštvat a neodradit. A také je důležité mít přehled, kdo se na co ptal.
Jestli jsem úlohu vyřešil správně uvidíte již brzy na připravovaném webu nábytkářské firmy. A jestli jsem modelově úlohu v projektu vyřešil správně se zkrátka nedozvím, dokud web neotestuje skupina potenciálních zákazníků.
Výsledným měřítkem budou různé poměry, cesty na webu, konverze a doba, kterou lidé věnují návštěvě, každopádně se na ně těším a určitě o tom napíšu další článek.
Tak hodně štěstí vašemu pejskovi!
Číst další článek
