Jak jsem (ne)dělal reklamu pro BMW

Aby v tom nebyl zmatek, vezmu to od Ferrari - pár let dozadu jsem psal dopis do Ferrari. Jako fakt. Věděl jsem, že vyjde nový model auta a chtěl jsem se vyřádit na nějaké vychytané microsite, kde firmu nezajímá jen cena, ale hlavně výsledný efekt. A považte, s Ferrari 488 GTB, to by byla microsite!

Dopis jsem poslal poštou, doporučeně. Částečně proto, že jsem stará škola, ale také proto, že si nejsem jist, jestli mají v Maranellu internet. Do týdne jsem v Google Analytics viděl osm návštěv našeho webu právě z Maranella. Takže internet mají.

Na webu (anglickém) máme toto sdělení:

Trochu mě zamrzelo, že místo microsite si akorát vzali můj text a používají ho například na Twitteru: "Sometimes words are not enough". To je asi tak jediné, co lze považovat za odpověď.

Achjo, tak alespoň Porsche

Ale prvotní neúspěch mě nezastavil. Měl jsem dobré nápady, když se i Ferrari inspirovalo, že? A naštěstí se to rozkřiklo. Zanedlouho jsem byl v Porsche. Tenkrát řešili, jakým způsobem prodávat svůj sporťák, Porsche 911 GT3 RS.

Po rozsáhlém zkoumání problematiky jsem zjistil, že jim v marketingu chybí nějaká výzva k akci. A proto jim povídám:"Chlapi, vy musíte prostě těm lidem dát najevo, že to auto si zaslouží, aby dostalo pořádně napít".

Jásali. Cítil jsem z toho pokrok. Bohužel neumím moc dobře německy a oni asi ani nerozuměli tak dobře anglicky. Ze spolupráce sešlo, dostal jsem německy psaný e-mail, který jsem si musel nechat přeložit. Prý to byla samá sprostá slova. Do dneška nechápu, jak můj nápad mohl někdo takhle blbě uchopit.

BMW jako cena útěchy

Šel jsem dál, napsal jsem do BMW, že už je fakt doba, kdy by měli začít něco smysluplného tvořit právě v online marketingu. A že jsem ten pravý, mám reference z Ferrari. Dá rozum, že fiasko s Porsche jsem zatajil. Na konec dopisu jsem připsal větu, že "úspěch je otázka vašeho rozhodnutí", v originále "success is a matter of your choice". Kdybych býval přibalil i fakturu do toho dopisu, nemusel bych se dneska na ten slogan dívat z chodníku, ale mohl jsem se dívat z BMW.

Už jsem začínal být ve světě docela slavný. Dostal jsem chuť na Pagani, Lamborghini, Mercedes. Jenže mi docházely nápady. A taky mi došlo, že nejlepší reklama byla, je a bude nějaká událost, kde se firma zviditelní a média o tom budou psát sama.

Auta konec, jdeme jinam

Onehdá mi volal známý známého, že na mě slyšel samou chválu a že potřebuje profláknout nějakou restauraci a zoo, či co to je. Tehdy jsem někomu poprvé odkryl nový způsob mého uvažování nad reklamou. Setkalo se to s úspěchem. Bylo to asi takhle:

"Čauko, zarobil som tu farmu za miliardu, aj nějaké dotace jsme dostali, ale lidi o tom nevědí a nechodí. Čo s tým mám robit?" Přemýšlel jsem chvilku a pak mi došlo, co říkal. "Hele to s těma dotacema je zajímavý, sneseš trochu kritiky?" zeptal jsem se. "O kritiku nestojím, ale ak to bude fungovat, niečo ustojím." odvětil. Tak mu říkám, aby někomu dal anonymní tip, že ta dotace byl podvod a noviny udělají zbytek. Sice do dneška nechápu, proč někdo staví restauraci ve tvaru hnízda, ale co už.

Po úspěchu s hnízdem už nebylo pochyb o mých dovednostech. Telefon zvonil snad i v noci, spal jsem málo, však to nebylo jednoduché. Apple chtěl, abych zdiskreditoval Samsung, tak jsme pár lidem dali do mobilu petardy.

Google pak chtěl vyrobit konkurenční produkt iPhonu, tak jsme dali čtečku prstů dozadu, aby nikdo neřekl, že to nebylo dostatečně inovativní. Sice HTC tvrdí, že s tím přišli dřív, ale já HTC nedělám, tak jsem to neřešil.

Když dostanete nesplnitelný úkol

Náročná chvíle nastala, když volal Donald Trump, že potřebuje vyhrát volby. A ještě ke všemu prezidentské. To víte, obtloustlejší starší chlapík, který občas nějaké to "fuck" utrousí, versus paní Clintonová, veřejně propíraná jako podváděná žena v kauze Lewinsky (Lewinsky-and-her-gate), se vzhledem a vystupováním starostlivé maminky i babičky. Nejhorší na tom všem bylo, že je to prostě ženská. S Obamou bych si poradil, stačilo by říct, že je černý. 

Tenkrát jsem poprvé byl v úzkých. Naštěstí jsem si vzpomněl, že se dá všechno poplivat a zneuctít a přislíbit lepší zítřky. Tak povídám:"Hele, je to jednoduchý. Začni teď všude řikat, že Amerika je na prd a že tam nic nefunguje a drž tuhle rétoriku pořád. A když budou všichni už zdeptaní, řekni, že to změníš". A pak jsem mu poslal slogan "Let´s make America great again". Během samotných voleb to bylo k nevydržení, sčítání hlasů trvalo dlouho. Když už jsme se blížili ke konci a pořád se nic nevědělo, trochu jsem Donalda naštval. Volal mi asi po dvacáté a mě tak nějak ujelo "vyděržaj pioněr". Nakonec to dobře dopadlo, Donald byl spokojen a můj neškodný vtípek přešel.

Nedávno jsem si všiml, jak Kazma vypekl TV Prima. Super nápad i provedení. Ale přišlo mi, že tak trochu kopíruje můj styl. Prostě se udělá nějaká senzace nebo tragédie a někdo nebo něco se zviditelní. Palec Kazmovi za to, že udělal osvětu o nemoci. Peníze si však samozřejmě nechal, což já rozhodně nedělám.

Tak dlouho se trhá ucho džbánu

A pak se stalo neočekávané - BMW se ozvalo, že něco potřebují:

"Potřebujeme udělat nějakou reklamu na naše auta."

- "Hmmm, na bavoráky, jo?"

"Jo, málo tu lidi vědí, že děláme i model i8, ale do marketingu nechceme moc investovat, jen tak to auto připomenout."

- "Hmmm, hele tak víte co? Vemte tu i8 a dejte to nějakým pitomcům, kteří jsou vidět. Předejte jim to s velkou pompou. Druhou reklamu máte zadarmo, až to někdo rozstřelí."

"Myslíte youtubery?"

- "Ne, někoho víc na očích, prezidenta, armádu nebo policii."

"To je super! Kolik že chcete za hodinu? No ale počkejte, to vám zaplatim jen těch 10 minut, vždyť vám to dýl vymyslet netrvalo."

Celkem slušná kampaň za pětistovku, ne?

Mám však obavy z toho, co mě ještě čeká. Navíc se blíží volby. To zase bude práce. Letos mě napadlo, že by komunisti mohli rozdávat třešně, když ANO rozdává koblihy. O tom by se také mluvilo. Jenže aby vyhráli, musely by to být kouzelné třešně. A navíc - pro komunisty nedělám - a je mi jedno, z jaké jsou strany.

Číst další článek